O 3D televizi

28.01.2012 04:11

Divili by jste se, ale v mnoha domácnostech jsou dosud černobílé televize, anebo staré, analogové barevné televize, umožňující pouze dvourozměrný obraz. Ovšem konkurence mezi výrobci nových televizí s novými technologiemi je velká, takže jsou nuceni přicházet s novinkami. Například s propojením televize s internetem, zvýšením kvalitativní úrovně obrazu, barevného podání i kvalitního zvuku apod. 3D obraz v televizi je však něco, co diváka uchvátí a co vytváří v podstatě vlastní kategorii televizí, která je na úplné špičce pokroku. Díky konkurenčnímu tlaku a přirozenému vývoji máme tedy konečně možnost podívat se na nové filmy v přirozeném trojrozměrném podání.

Kdo se rád zabývá historii určitě přijme fakt, že ve 30. letech 19. století popsal sir Charles Wheatstone princip vzniku trojrozměrného obrazu v mozku člověka. K ukázce využil vytvoření jednoduchého mechanického zařízení, stereoskopu. Divák jej držel před očima a sledoval dva obrázky jedné scény sejmuté z různých úhlů. Tím byl ošálen mozek diváka a ten viděl scénu plasticky. Pokud si pamatujete něco podobného se prodávalo s fotografiemi hradů, zámků, ale také Prahy. Od vynálezu stereoskopu již vedla jen krátká cesta k použití 3D efektu ve fotografii, filmu a televizi.

První 3D televizi dodala v roce 2009 na český trh společnost Samsung, firmu postupně doplňovali výrobci LG, Panasonic, Sony a v posledních měsících i Philips. V televizích se prosazují podobné technické metody jako v 3D filmech. K 3D televizi tedy dostanete brýle, které jsou buď aktivně spojeny, i bezdrátově, s vysílačem televize a každé oko střídavě zakrývají, nebo pasivní, polarizační brýle, například určené pro technologii FPR - Film-type patterned retarder, které nevyžadují zdroj energie. Nevýhodou pasivní technologie je snížení 3D rozlišení na polovinu. Výhodou jsou levnější jednotlivé brýle, vyšší jas, odstranění blikání a dobíjení.

Pro koho je 3D televize vhodná?

Uvádí se, že celá jedna třetina populace nikdy 3D efekt v současných televizích neuvidí. Na vině jsou totiž různé oční vady. Princip 3D efektu je založen na posunu dvou obrazů a kdo má jen jedno oko, nebo má druhé oko výrazně utlumené, díky tupozrakosti, šilhání a jiným očním vadám, nedodává mozku dostatek informací proto, aby si výsledný obraz dokázal složit, a tím vznikl pocit plasticity obrazu.

Jedna rada na závěr. Než si půjdete koupit 3D televizi, vyzkoušejte si u prodejce shlédnutí nějakého programu v předváděcí místnosti. Sami zjistíte zda vůbec 3D efekt vidíte. V případě, že se vám při delším sledování 3D televize dělá nevolno, může za tím být také skrytá oční vada.

 

Mgr. Ivan Šářec

 

Zpět